Ten den byl sm

            
utnej jako hro

             
b jak vykraden

    
ej byt
           
nebylo co utrá

             
cet a nebylo k

     
am jít
            
tak jsem bloum

              
al jen tak v u

           
licích a hleda

           
l nějakej cíl
             
až nakonec jse

            
m promoklej v 

           
kině zakotvil

             
V poloprázdným

            
 sále v šestý 

            
řadě číslo pět
             
já sledoval ja

            
k na plátně se

            
 začal odvíjet
            
příběh značně 

           
sladkej jak na

         
stražená past
             
v hlavních rol

          
ích ona on a č

as

 

           
Lázeňský město

         
 na konci sezó

ny
           
opuštěný hotel

            
y a ticho za o

kny
            
jen posledních

            
 pár hostů po 

     
kolonádách
             
z kavárenských

           
 stolků vítr s

     
metá prach



             
Tam sedá mladý

            
 důstojník s p

            
ísařem s holič

em
             
a vedou řeči o

           
 počasí řeči o

   
 ničem
            
tu nudu a ten 

            
mrtvý klid vša

            
k náhle roztří

ští
             
když jistá mla

           
dá dáma do měs

          
tečka přijíždí

             
Před zahradní 

           
restaurací dro

         
žka zacinká
            
ona vystoupí p

            
odle tváře řek

       
l bych cizinka
            
a důstojník se

           
 zvedá jde k n

           
í a ptá se jí
             
"Smím Vám pomo

            
ci se zavazadl

             
y?" "Ano, děku

 
ji."

             
Pak mlčky jdou

            
 až tam co sto

           
jí hotel Orien

t
             
ona objedná si

           
 apartmá s vyh

       
lídkou ven
            
"Z daleka?" pt

            
á se recepční 

           
a ona řekne sn

ad
           
a únava a vyče

             
rpání je z jej

        
í tváře znát

             
Důstojník jind

           
y výřečný tu s

         
tojí bez řeči
             
jak zvláštní p

            
ocit tajemství

            
 i pocit bezpe

čí
            
pak ona plaše 

           
poví "Už budu 

      
muset jít
           
snad se ještě 

             
uvidíme budete

     
-li chtít."

   

             
Nazítří on pře

           
d hotelem chod

        
í tam a sem
           
nervózní tu če

             
ká na svou sch

          
ůzku s osudem
            
až konečně kdy

           
ž klekání na v

            
ěžích odbil zv

on
             
"Ach čekáte dl

           
ouho?" špitne 

         
ona "Celý živo

t." řekne on

             
Čas se náhle z

           
pomalil snad v

         
ůbec neběží
             
když oba v tic

            
hém hovoru jdo

             
u směrem k náb

  
řeží
            
jen stíny lodí

           
 kotvících a s

          
větla mlhavá
             
a první sníh c

            
o sotva padne 

           
na zem roztává

   

             
V jejím pokoji

            
 je cítit slad

            
ká vůně parfém

u
             
a slova náhle 

           
zbytečná už ne

           
jsou k ničemu
            
o tom co se sm

           
í a o tom co u

      
ž nesmíme
             
o zoufalství o

           
 důvěře vině n

   
evině

             
K ránu složí d

           
laně ústa těla

      
 po boji
             
ona zašeptá mu

           
 milý odpočíve

        
j v pokoji
            
ještě chvíli a

            
 pak ty i já z

             
as budem každý

 
 sám
             
v poledne prvn

          
í lodí odplouv

ám

    Amaj5         Gmaj3        A

             
V tom prapodiv

           
ným biografu j

             
á už málem usí


nal
             
ale toho chláp

           
ka na tom plát

             
ně jakobych od

      
někud znal
            
a pak mi svitl

          
o já vím už do

    
bře vím
             
to jsem já to 

           
je můj příběh 

       
a já ho dopoví

m

             
Kolikrát jsem 

           
zrovna jak ten

             
 chlap na břeh

  
u stál
             
a mával někomu

           
 kdo právě z m

             
ýho života odp

   
louval
            
kolikrát jsem 

          
slyšel už budu

       
 muset jít
             
kolikrát jsem 

          
musel kus sebe

      
 odhodit

             
Ale tentokrát 

          
se s nikým děl

       
it nebudu
             
my dva patříme

          
 k sobě navzdo

      
r osudu
            
vždyť život př

          
ipomíná jen kr

             
átkou procházk

u
             
tak málo času 

           
na štěstí tak 

          
málo na lásku

             
Vím že když pr

            
ojdu jistou ul

            
icí v jistém m

             
ěstě v jistý č

as
             
tak daleko tak

           
 blízko najdu 

      
ji tam zas
            
a bude pryč co

           
 kdysi bylo co

             
 se stalo mezi

 
tím
             
čekáte dlouho 

        
řekne ona celý


 život odpovím

      

             
To je dům ve k

           
terým bydlí ta

            
m najdu její b

yt
             
starej hluchej

          
 sluha jde mi 

    
otevřít
           
paní není doma

          
 říkal když mi

         
 v cestě stál
             
ale já ji vidě

          
l oknem řekl j

              
sem já a vtrhn

   
ul dál

             
A všechny dveř

          
e jedny po dru

              
hých jsem poto

       
m zotvíral
             
prázdný salón 

           
prázdná kuchyň

             
 prázdná chodb

          
a prázdný sál
           
i otevřel jsem

          
 poslední a do

         
 ložnice vnik
          
byla tam a s n

  
í ten důstojní

k



             
V rozsvíceným 

          
sále bia illus


ion
             
jsem zbyl jen 

          
já a nevím jse

              
m to já anebo 


on
          
v životě už to

            
likrát ten omy

        
l se mi stal
             
že on ji potka

           
l dřív než já 

            
a já ji nepotk

al

          

            
Tak tady příbě

          
h končí a zbyl

          
 jen sentiment
             
tak ještě hudb

           
a smyčce titul

    
ky the end